Je to dáno tím, že ať je člověk kdekoli, nikdy se tam cítit doma nebude. I když má byt malý, přece jen je jeho a má tam jisté pohodlí, vybudované léty, a hlavně podle sebe. A tím je také doma spokojený. Přesně ví, co kde má a může se podle toho zachovat. Nikde v hotelu se doma cítit člověk asi moc nebude. Například u sebe se zvedne a vytáhne z lednice to, co tam má a ví že to tam má. Takže si bere podle chuti. Ať do hotelové lednice nacpou, co chtějí, asi se netrefí do gusta toho či onoho hosta. Samozřejmě, že v těch lepších hotelích se lze domluvit na to co v lednici bude, ale zkuste se domluvit s hotelem na druhé straně zeměkoule, aby vám do lednice strčili sedm dvanáctek Radegasta, což je druh piva a k tomu ještě tak tři až pět kousků utopence. S tím potíže budou, protože i kdyby vás nakrásně pochopili, dá se hodně pochybovat o tom, že budou tušit co je to utopenec.
Ale zpátky do našeho bytu, bytečku. Tady máme svoje soukromí, i když třeba bydlíme v paneláku a máme hlučné sousedy. Toho nikde jinde asi dosáhnout nelze. Ve stanu mimo civilizaci sice soukromí asi mít budete, ale zase tam nebude to domácí pohodlíčko. Všude je něco a vždy se najde nějaké to proti.
Svůj domeček, nebo byteček si sami zvelebujeme po dlouhá léta. Něco vyhodíme a něco přikoupíme, takže i ten nejmenší byt doznává jistých změn. Ty se projevují tedy hlavně ve změně interiéru. Ty mohou být hodně rasantní, nebo jen drobné, ale všechny směřují k jedinému cíli, a to k tomu, aby se tu člověk cítil maximálně spokojený. Aby si mohl odpočinout. Tady člověk i potmě ví kde co má, s drobnými výjimkami jako je například autor článku. Jenže ten tam má šotka, který mu věci dává naprosto jinam, než kam je autor položil, či uklidil. Dbejte a pečujte o svůj byt a vězte, že je to obrázek o vás. Vypovídá, co jste za člověka. Tak na to myslete.
